krve jak na dlani říznuté

  vnímáš vše prodchnuté

  díváš se stále do diáře

  očima lháře

   lstivého venkovana

   studna je okovaná

   to město patří tobě jak v hrobě

   ze svých her

   počítačových ker

   co zdaliž tají

     zda až kořání jed a ze sklepení moc

     vytvoří cestu zpět

     ten most přes minulost