Jasmine

Vytyčte plot naděje, kolem sebe - vzhůru do výše naděje. Temnota ruší Váš klid, snažte se být dobří jak to jen jde. Tajuplný vše živého svět. O pomeranči přemýšlej hned zrána. Příběh tak neskutečně obyčejný: jdu do obchodu a prodavačka mi vrátí…

Zapomenout na sen, pamatovat si k čemu naše jednání vedlo, uchopit nově, žít. Toužit po budoucnosti, nemyslet si, že se všechno jen opakuje. Být příliš hodný, všem v ústrety jít....bylo nás 7 učitelek na fesťáku. Všechny popíjely a smály se a já až…

Dnes jsem šla přes město a chvíli bloudila mezi domy a pak mne napadlo jít kousek zkratkou. Chodil Ježíš zkratkou? Zkrátka to se asi nikdy nedovíme. Jak by se zachoval na mém místě? To stavení stálo uprostřed domů mezi ploty, takže to byl neskutečný…

....jak se vše při nedodržení hranic stupňuje. Co člověka zastaví - jeho nejbližší, jeho přátelé nebo jeho vlastní tělo až ho zradí, zhroutí se a přestane pracovat. Hranice druhých lidí mohou být jinde, najít si práci a domov. Domov místo bezpečí,…

Docela obyčejný den v docela obyčejné práci. Nový šéf, nová práce, je toho moc a tak se svěřil, s tajemstvím, které už ani on sám nedokáže vyslovit. Mluvil s ní jako s podřízenou, aby ho politovala, ale ona ho odhalila. Bylo mu nepříjemné, že ho…

I báječný šéf může lidi štvát. Dokážeš se nad tím povznést a nemoralizovat. Co mi připomíná v mém životě? V životě mých rodičů?Zavřít pusu a mlčet, neříkat žádné detaily, k ničemu to není. I když šéf je taky jen člověk. Nepřilévej si olej do ohně,…

Když je šéf skvělý - tedy raduj se! Jak skončil ten před tebou, ten šéf před tímto šéfem? Ve stavu míru - umění změny v nastavení spolupráce, jak zábavné mohou ty změny být? A co když není ani dobrý, ani zlý, co s takovým šéfem? Dokáže tolik věcí…

Šéf to se mnou nemusí myslet vážně, dokonce to se mnou nemusí myslet vůbec, dobrý šéf, to je dobrá zkušenost, špatný šéf...

rozlousknout otevřený ořech mysli, chytré já, tolik chytré, jakoby chytrost byla zárukou blaha, národy chtějí vládnout, ořech života je prázdný, rozbiješ ho a uvnitř je nic, cokoli máme my tvořící, není to finanční problém, spíš emoční, síla větší…

...tolik opuštěnosti mezi poli, lesy, oblohou. Příliš vysoké nebe, kde ztrácíš se, uhodneme ukázky všednosti a otočíme se dvakrát na stejném místě jako liška. Soused souseda nechápe, proč by ho taky chápal. Vzpomínka na taneční: Tancovala jsem s…

Můj příteli, který mne neslyšíš, nakloň ke mne ucho, jsi jen člověk bezcitný, bez soucitu. Trestají Tě vlastní ctnosti. Vody pravdy valí se z nitra a máš příliš ukrutné oči. Smyslností nepokoje pohroužen ve vlastní radosti. Nerad bych se zmýlil v…

Vzrůstá-li vaše duše a stává se ---duší zpupnou, zastavte se a dýchejte, jen ji pozorujte, když si tělo a duše nerozumějí, nebojte se a neopovrhujte. můžete začít znova s láskou k životu - ve snu vidíme kolikrát obrazy - snad budoucí zdá se nám…

je to nádhera, přesně tak jak říkali, buď odevzdaný, hledej, co je skutečné a co ne, všichni jen chrupou a nevěří, beránci v klidu se pasou, nebesa opuštěna, vzdychá jedna žena ze zasněných očích a ticho únik čtvrtý, absolutní únik, velký jarní flám…

strach o dítě, které se bojí samo sebe, v koutku sebevědomí, v tom malém kousíčku sebe, kde by mohl najít přátelství a lásku....brání se, brání se přijetí našich bližních a to těch všech . těch všech bližních, které mohou dítěti dát přátelství a…

...v okamžicích souznění si představuji to, jak to bylo kdysi, ujíždět kamsi krajinou a v té chvíli věřit, že jsi s těmi nejlepšími lidmi na světě, co jsou nebo budou rodina a dál dívat se na ty ubíhající hvězdy, řekne mi, jen si polož hlavičku a…

Skoro neuvěřitelný svět, odhodlaný, nekonečně vděčný všemi směry. Jablko nakousané ze všech stran. Jak dlouhý čas ještě potřebujeme - kolotoč nad naší hlavou a tolik důležitý člověk pro nás, který tu už není. Jen plač, ztratil jsi člověka. Když jsem…

Mám v hlavě tvůj hlas, vychovalas mne, sestro a já tvůj malý bratr i v tomto čase dospělosti chci, aby ses cítila lépe. Dobře a báječně a ještě víc hezky, jak jen to může jít. V příbězích léta, co si pamatujeme z dětství, plaveme v moři, v té černé…

Sebe sama z ničeho pojmout. Hodinu H odhalit, čas, který přetéká a tolik teče. Že se snad směju smíchem, ve kterém je jed. z vlastní vůle žertomat. Továrna na žert, sytý hladovému. Občerstvení duší, tělem jsme živi mi hmotní a orel krouží vzduchem,…

Porozumíme tomu? Jestli je to opravdu On? Všechno je pomíjivost. Nejlepší věci, nejlepší nebe. Podivné být tolik ctnostný nad své síly. Jak bychom žádnou ctnost neznali, nikdy ji nepotkali a nepozvali k sobě. Jít až na vrchol hory bosky po svých.…

ČLOVĚK je tajemstvím i sám pro sebe, ubližujeme druhým aniž bychom chtěli, plácáme se v tom, potřebujeme povzbudit. Příběh matky se třemi dětmi. Kruhový dům, co si jeho žena postavila sama během mateřské dovolené. Ať žije chudoba! Být tak chudý a…

milostí Ducha se trochu pousmát když blesk z čistého nebe zasáhne právě Tebe

Hloubky lesa, ve kterém se ztratila nemohou být jen podobenstvím. Je to opravdový les, před ním malý tichý pramínek - klokotavě a s možností se napít. Den, kdy nikdo nesmí přijít k úrazu. Poctivé procitnutí. Nemohli jsme se rozloučit, oko lesa se…

K večeru popíjíme v předzahrádkách před domem, kde nikdo nesmí přijít k úrazu. Stará paní učitelka klavíru od naproti nám už nezahraje, ráno ji odvezli na cestu jinam. A malý pětiletý kluk vletěl odpoledne pod kola auta tak prudce, že zastavil až v…

ochočila sis mne pokleknout vedle velkého draka jako holubice v bouři oněmět skrýt se ve tmě odejít špatně spí kdo se nesmířil a to i dnes

hlad hluboké noci a můj druh můj poslední přítel nedokáže nasytit věčnost měl jsem ho rád jako bratra a vlastní srdce mi přestalo tlouci loučím se nerad bude mi chybět jako můj život šel za svým cílem stále rovně a minul čas

mírnějšího srdce než ty je příliv a odliv ustavičně přetéká láskou má duše je smutná až k smrti jak žebrák plazí se u tvých nohou tisíckrát řekla jsi je to naposledy a přeci jsem stále doufal máš ukrutné oči smějí se mi na očích všem

pavouk si svoji pavučinou opřádá svět a neslyší jak tajně a příšerně promlouvá půlnoc duše moje bdíš kam ses mi poděla nemám už nic než ztratit sebe sama tak srdečně jediný člověk půlnočního vlaku šeptá mi do ucha svoje ach

a nad tebou oblaka plynou dlouze půl věčnosti v trávě legenda chrámu z jehličí u dítěte láska všechny dobré věci jako vítr a v tom tichu ztiší se všechen vzduch

ani k synovi se nedostal po tajných cestičkách nenašel si cestu jejich blízkost mařila sebe opovrhujíce.....za ním utíká bez dechu běží schoulený do klubíčka vězení všude kolem jasno všechna dobrota a stud....příliš mnoho se vyjasnilo

zlatými dráty do oka okamžiku Kryštof zahalen do krásy a jen tak letět a těch hvězd čisté nebe nade mnou bez pavučin zlatá koule padá a kutálí se kameny zpívá si čas statečnosti zasypaných studní hvězd

jen ještě jenu vinu tělosti tvého nebe truchlivějšího než samu sebe odsouzen k sobě napůl němý kam ses mi poděl branou snění

těžkost bytí marnost nad marnost v pevné kleci jdem přímo k věci co lepší hrdosti marnivé dotknout se snu co se rozplyne živí se mými přeludy nejtišší hodina smrti

S přáteli na zahradě svého malého domku....u zahradního stolu, na kterém je překrásná váza růží a její voda a kapky vody a ty odlesky v korunách stromu, který tak příjemně ladí a svítí a leskne se, takové milé a otevřené odpoledne. Hranatý hrníček…

bezejmenní a ti druzí a Karel a tygr a ten se smutnýma očima dívají se do tmy, kde odevzdaně počítám knoflíky, měla jsem touhu psát jen tak proud slov, ale jeden bratr mne zarazil, řekla jsem si, asi je moc moc zasekaný ve svém snu, ráno u lékaře…

chtěla jsem napsat ze života pocit, bez toho aniž bych se vyvarovala těch velkých obětí, co přinášejí matky, chtěla jsem psát o těch nejvyšších hodnotách aniž bych ohrozila své děti tím, že o nich budu mluvit, chtěla jsem psát o těch všech krásných…

kostra

jak to, že se nepotopil svět do nářků svých a běd, že držíš v rukou hádanku, co nevrátí se zpět, máš čísi číši napůl prázdnou, poloplných nadějí, vlnobití, co časem hasnou a časy, co se nemění, budoucnost řešíš láskou a křehkou lodičku zavřels v…

smutná od rána do večera, duše je sama se sebou, led ve víno se promění a osud v čistou něhu, tonoucí v moři dopluje vždy ke spásnému břehu

se nám mění před očima rychlostí kterou známe ze sprintu z cizoty ze které jde zima jde strach a nemá pointu

odlétá na jih prosinec a přec tu stále máme zimu nezůstal ani na konec kousíček jarních rad a šprýmů nikdo už nezve do zahrad laškovných květin radovánky máme tu konec radosti a sněží nám i do pohádky

útěcha může být klamavá ... a už se mi věřit nechce že necháš vlnu za vlnou tvářit se vždycky zvolna lehce lhal si mi jako tolikrát přivést ji na dno zas a zase každou jsi zlomil větvičku které se jenom zmocníš v pase je v tobě zlo zel od pekla a…

Na vnitřním moři se rozpoutala bouře, je tma, vlny. Několik lodí bez světel naráží na sebe, zavírají lodní okénka. Vlny se valí, lidé na sebe křičí tlampači, ale nejde jim rozumět. Dostáváme rozkaz vyplout z vnitřního moře ven. Je zakázáno používat…

Není to finanční problém, spíše emoční, duševní a jeho následky jsou také emoční a nejen existenční.)28.12. jsme jeli s dětmi do Jeseníku na Vánoce vlakem. Přivítal nás Honza Halfar a dal nám klíče, na stole ležel Kafka, Orwell, Eco.Ty knihy jsem si…

Otevřený svět, kde je vše rychlejší a nerovnoměrnější. Svět, který neznáme, plný rozporů. Sám o sobě není dobrý ani špatný. Aby bylo splněno očekávání společnosti, musí být splněno i očekávání jedince? Dosud se rodící nehotový, neurčitý, neobvyklý…

A co my vlastně víme o tom druhém. Vložíme za něj ruku do ohně a víme, co nám odpoví? Víme snad, co si myslí, když neodpoví? Člověk, co nedá ti nahlédnout do vlastního nitra. Každý hraje tu svou malou roličku na prknech vesmíru. Štěstí a smích a…

Alánek byl moc hodný, hrál si s dřevěnýma hračkama, vedl pejska na provázku až začalo pršet, děti se schovaly dovnitř a začaly zlobit, na zahradním stolku mezi jabloně postavily v létě jarní pochodně, nemusíte všemu rozumět, stejně čas plyne a Tito…

pořiď si děcko, nájem, všecko, v komoře mouku, na dvoře louku a trochu štěstí...noc, co rve nám ze snů křídla... ...každý den má na kontě čím nešetří, lásku, poupě manželství, ve snu plavou unavení tchoři, málokteří Noři, co prvně do moří se noří

vše je ze Slunečnic a Slunce, z Měsíce není zhola nic, jen snad, co ve sklenici žblunce, bouřlivé slunce slunečné louky, dělíme děti na pacholky a na hodné, do bouřlivých let, kdo rozhodne

kde jsi ještě včera byl na poslední chvíli a koho jsi políbil z těch, kteří ještě žili

čeho se tolik bojíme, že ztratíme, co nemáme, své touhy dávat všanc, morálkou a čistou myslí, se zlatou českou povahou, která i zlato doma syslí

Chybí pitná voda. Na křižovatku u nemocnice přijela cisterna. Jdeme pro vodu s kanystrem. Všude se mačká spousta lidí, co přišli pro vodu, na nohou mají holinky, na sobě pláštěnky. Viděli jsme velký vojenský vrtulník, který má prý rozvážet jídlo.…

Plyn jde a šel, tak je možné uvařit si teplou snídani. Nejde proud, nemáme žádné zprávy, jen od sousedů. Nad hlavou nám proletěli vrtulníky - a to velmi velmi tiše. Asfaltová cesta před naším domem prosvítá, je vidět přes vodu až na dno. Na silnici…

Dopoledne příval vody zaplavil ulice. Manžel přišel hned ráno od autobusu, že nemohl jet do práce. Nikdo nic nevěděl. V televizi nic neříkali, ani hlášení nebylo. Jen sousedi z domu a z ulice začali vybíhat a křičet venku, že nebude chleba. Manžel…

Člověk je zvláštní tvor, čeho se bojí se většinou nestane. V tichu plout jako v přírodě, nikomu neškodit a být v pohodě. V tichu rostou naše dobré vlastnosti. Jsem ptáče a radostí skáču z větve na větev.

Probudila jsem se nad ránem při posledním snu Studna na mne se dívala svou prázdnotou Jak pomíjivé je všechno Holoubka nevidět Letí ke dnu Slunce krouží pustým prostorem Do ticha Přítel dovede mlčet Kdo ze sebe nedělá tajemství Bodá nás svou…

Kamarádka žila kdysi se třemi malými dětmi tři měsíce v krizovém bytě. Ukrytá tam před složitou a nebezpečnou rodinnou situací. Přečkat někde v ústraní až se situace uklidní a vyřeší. Měli jen jednu velkou matraci, která ležela přímo na zemi, kde…

Bydlíme ve skalách za městem, my všichni lidé, docela pěkně se nám tu žije. Uvnitř pískovcové skály, kde jsme si hrály jako děti. Chodbičky a pokojíčky vyhloubené do skály přes noc v malých skupinkách. Pomáháme si, každý má svůj koutek, kde je…

naštěstí nám zbývá ještě víra, krásná jako věže Týna

Naštěstí nám zbývá Studna, kde můžeš vyplakat se a nést všechny ty poklady, co skrývá u dna, zážitky z cest, tajemná vykoupení, neúspěšná prozrazení a třpytky hvězd. Sedm cest z města, sny připlouvají na hladinu a mlčky roztočí přátelství v ruletě,…

Šli jsme lesem sami pod hvězdami pohledem laně ladně odevzdaně cestou osamělých víl až z nenadání netopýr v lesní hospůdce změnil se ve škůdce nad hlavou nám poletuje výr a my zde sami opuštěnou stopou bloudíme vzpomínkou na krásný osud co nikdy…

Jednou je milenka manželka snící přítelkyně, cos potkal v kině dívenka spící. Stoupá po schodech až se tají dech až po vrcholky hor co zejí samotou v éteru vystoupila z šera docela pěkná žena milenka beze jména má všechna jména krycí patří všem a…

Ve snech vidím na zdi obraz po dědečkovi, kde on sám je velmi mladý, skoro ještě dítě s rozevlátými vlasy, vidím ten jeho pokoj, tam kde spával, nádhernou skříň z obrázky ze dřeva, složenou z vyřezávaných ptáčků, fotografie na zdech tak živé až se…

... hladil vlasy cestičkou v parku, loukou posetou sedmikvítky, schováni ve stínu před žhavým sluncem na lavičce v opravdu milém objetí, dopisy psané beze slov, láskou prozářený čas a přátelství, které ani nemělo vzniknout a přeci vzplanulo, city…

Ti dva se spolu nemodlí ač nemocní jsou láskou a na ní jenom záleží stačí jen přežít do září a budem neskuteční jen energie dobra zůstane a Ty přijdeš přímo do ráje

zasněný díval se, krásný a oddaný, svěží a líbezný s tou rozcuchanou kšticí, vlasy měl tenkrát jak dítě rozevláté, bylo to poprvé a možná po desáté a celou noc jsme si povídali, zatímco všichni spali, nebylo mezi námi hranic, tolik se smál a šťastný…

Poslala jsem Ti rozlukový lístek, abych se dokázala od Tebe odpoutat. Nechtěla jsem Ti ublížit, poškodit Tě, jen vztah ztratil smysl. Louka plná pampelišek, které jsou všechny vyšší než já, je letní den plný slunce. Za zahradou jezdí vlak a tam dál…

Jinýma očima, z jiného úhlu, jinak. Ve snu se nám zjevuje dosud nepoznané, nepochopené a jinaké, jiné a přeci tak stejné, vnímaví lidé se mohou nechat oslovit způsobem nahlížení na svět. To, co je nám v bdělém světě nepřístupné, události a jevy,…

a on byl tak krásný, duchaplný, moudrý a laskavý, tolik jsme si vycházeli vstříc ve všem, na mojí duši jeho duše nesla obláček k nebi a povznášející chvíle tvořila podstatu času, myslela jsem, že už nemám žádný čas a proto jsem se nestihla rozloučit…

chtěli by něco zažít a život dávat v sázku, zbavit se odsouzení a neztratit lásku, dokončit holé věty, vidět se v nemluvněti, být dokonale čistý, jak něžná obloha zbavena nenávistí

Hlupáčku, tak jen se modli, mysli na lásku a na pohodlí, dopřej dobrodružství svému příběhu, obrázky nenávistí a kytky k obědu, zoufalé osudy vyženěných krásek a opíjet se z nudy, chovat se jako pásek

být celý kouzelný jako malina, znovu se zamilovat a padnout do klína životu, který se usnout brání, překonat to dávné rozespání, být jen malou hvězdou na nebi, zamávat na rozloučenou svými větvemi

viděti dřevěný altánek uprostřed lesa značí značnou naději míti a v budoucnost uvěřiti, šla jsem lesem u nás na kopci, kde jsme s mrtvými již dávno jezdila za noci dívat se na hvězdy a přeci jsou tam dodnes, šla jsem tedy cestou lesní a to ne s…

zda se kůň dostane komínem dovnitř budovy a přinese bílé hříbě jako lehounké závaží na svém těle, jakousi záři osvětlující celý prostor a všem zvířatům a lidem tajemství o tomto světě, který nikdy není jen tím, co vidíme, slyšíme a vnímáme,…

kládu přes rameno, nebo za sebou břemeno táhni, to neva, že si zadřeš třísku a že máš dost svých břemen vlastních, vždy zvládneš víc, než si myslíš, uděláš něco užitečného pro člověka a jednou umřeš a otřepeš prach z rukou unavených a složíš břemena…

a veselé a hravé příběhy, které vždy dopadnou dobře, představovat si, jak lidé, kterým jsme svěřili své srdce jsou dobří, doufat a stále věřit, i když člověk zůstane sám na pustém ostrově, i když už vydal ze sebe všechno a stále nic nepřišlo a…

nesplněná přání vděčnost za všechno, co nám brání za nepříjemné lidi vděčnost za to, co věčně nám chybí za protivného údržbáře Rexe kterému se nikdy makat) nechce za roztodivné zprávy shůry za stařenky, co obývají kůry za trapná ticha ve výtahu za…

zatím se snáším zvolna ke dnu a stále více více blednu těším se až zas mine luna a já budu pak přímo u dna cokoli ještě stane se mne blíž blíž ke dnu zanese čím hůř tím lépe se to snáší miluju boha to mi stačí heč hečí mluví řečí člověčí a pomůže mi…

lodička klopýtá o naději a kolébá se únavou, v ráji jsou napřed, co už vědí, jak duha míjí za duhou, svítání mají nejraději, vlna je vítá za vlnou, nám kdo jsme k zemi připevněni, nezbývá věřit , že doplujou

raděj bychom děti bili a to už dneska nenosí se rákos jen kytkou je tak líný a netočí se má jen šanci rákoskou slova ohýbat dokud se nedá sama k tanci

kdo ví osud je chlapec jednooký slepá holka s košatými boky řemeslem dosud živí se has neúrodnou půdu život jsou máky na míse a štěstím je vždy stoupat vzhůru Slunko těch neposedných květů hyzdí slova láska má se zas k světu začíná zase zas a znova

za jistoty jsme je vyměnili za příběhy cizích lidí za nudu všech těch dní jednodenních lásek za dny co uplynou aniž kdo ptá se kdyby to šlo naložit dle svého se vším tím harampádím světa

příjemné, postávat jen tak u půdy a vnímat oblohu jež tmí, a těšit se z té nálady budoucích krásných dní, nepředstírat si osudy svých příliš šťastných kamarádů a neupadnout do nudy nekonečných festivalů ...představovat si šťastné konce jak rychle…

krve jak na dlani říznuté vnímáš vše prodchnuté díváš se stále do diáře očima lháře lstivého venkovana studna je okovaná to město patří tobě jak v hrobě ze svých her počítačových ker co zdaliž tají zda až kořání jed a ze sklepení moc vytvoří cestu…

kam vítr tam plášť kam plášť tam vítr a když je bezvětří nikoho nešetří stále po nocích pije a voda tryská z vrbového proutí venku lije a on se rmoutí ne však slzami nic neslíbí je nestálý a jen se kroutí snad tisíc havranů nad hrází nesplněných snů…

prznitel bez duše zelenavých krásek, co něžně blinkají přes bílý parapet, aceton prchavý trochu až zdá se, kreslený lunapark dokonalých vrásek

od hlavy ryby rozkvétá mrtvý prach, mírou jsi světa, jazýčkem jeho vah, vznáší se v bezvětří, utíká ticha mečem, krásný jsi miláčku a podobný mi v něčem

vodní děla a létající vlasy, nechybí oblakům, nechybí komu asi, být věrný přízrakům a věřit ve věčné časy navzdory zázrakům odplouvající krásy, vichřice nečeká, věčnost se přiblížila, docela u ticha čas lásek, jejich vzdor, freudovská milenka,…

který ji zneužil, odkopl, ponížil a nožem pod krkem nakreslil šrám, poděkovala za vlídný a laskavý přístup

tak jako zhýčkané květy od srpna do srpna rozmazlené láskou, rozzářen pivem limonádou, tak nebezpečný věk, těšit se dopředu a nedívat se zpět, mráček se usmívá uhýbá člověku, a kousek blankytu, to modré nebe mi větev soumraku ¨nad tebou zaclonila

odloučený od žen připadal si jako bez energie, co malá hospůdka přinášela k pití? Jak špatným byl pro hospodu, jak dobrým pro svět. Ledový rampouch, řeky třpyt..pochybuji, že bys musel pít, zapíjíš žal zpitých a ztracených. Fádní alkohol a nebesa,…

Chodím na praxi do jedné školky, je to pěkná vilka v zahradě s okny plnými slunce a záclonkami pastelových barev, v této záplavě radosti se předjaří nestačí dívat, jaké je zrovna datum. Už už se barevnými sklíčky podívá na stromy a kytky a opět…

umí lítat...vždy má křídla, má víru a tou se neumírá

jako vše v přírodě šťastné a nekončící květiny ve váze rozhovor nad hořčicí a každý milovaný nejtajnějších cest odplouvá spící a ptáci nad hlavou všechno je jen zdání nevidět na shledanou neprosit o slitování

emociální výbuchy ohňostrojů a plachá zvěř prchá hledat perličku na dně kapsy děravého kabátu, neptat se slunce, jestli vyjde, vidět i ve tmě světlo zasněženého rybníka, střípek zrcátka

a Ariadnina nit šlápoty ve sněhu nás vedou vrbové flétny a modravá ticha laskavější jen proto že jsme zas o kousek blíže nebi

zde obchází a svírá mne jako nespavost, ta absolutní .............................jsme v boji, někdy potřebujeme plamen, proniká k jádru věci, zlý je jen o krůček napřed, převlékne se v šatně hned před scénou za anděla světla a všichni mu tleskají,…

v duchovním boji vytrvej................udělala jsem chybu a vidím ji, je to černý puntík na nástěnce, tento rok spousta bílých puntíků, hvězdiček a odměn, kterých se mi dostalo nezaslouženě..............nedokážu pojmout myšlenky, kterým nerozumím,…

...............k Bohu, jako když.............poprvé spatříš jeho tvář, poprvé se zamiluješ a očima otevřenýma vidíš..........vizte...........okuste a vizte, že Hospodin je dobrý a nepotřebuješ již žádné důkazy a víra pramen a všechno, co jsi kdy v…

Nevím, jaké to je skončit s dětmi na ulici, v krizovém bytě, v pastoušce, mít jen půjčený polštář pod hlavou, na holé zemi matrace a jinak nic, stát se závislý na pomoci cizích, když člověk má tolik bohatých příbuzných a raděj neříci nic, jak jim to…

japonské dívenky skládají holubičky míru rozdávají origami a nepláčou jen se dívají jak mrtvý holoubek padá v pauze přímo do středu jejich hloučku můžeme a kytary zní právě, když hledá a nenachází vzal ta křídla míru a nechal z nich ukovat meč přímo…

a tak..................jakmile zazvoní BĚŽÍM dolů po schodech a utíkám rychle až za roh, kde usilovně šeptám a doufajíc v dobro modlím se za všechny děti světa ASi i my musíme žít své životy

na hrobech tanči na jeho na hrobech nového milého jeřabiny úžasu ptát se zbytečně, co je mi lásko po tečně, rozdvojený osud a ten druhý je ten šťastný, slova cos utrhl

Plýtvám časem skutečně hlubokých, svěř se mi a všechno i dětský smích odplyne do daleka, jsem iluze i křehká závrať pádu, jsem stín, co zjevuje se k ránu, jsem od motýla kráska, jsem poslední a přímá, jsem tajemství, co v tvé duši dřímá, jsem…

ŠVÉDSKO a tolik jezer, v chaloupce hlídáme psa od známých, nechali nám tu vše, co jen si člověk může přát, večer sedíme u krbu a koukáme do ohně, tolik vůní a tvarů a ráno k jezeru, nikde nikdo, koupáme se jen tak, nebo si člověk najde kouteček,…

je pro co žít

člověče skromný nemysli na to a netrap se na buď vlídný, i když život není laskavost sama a trpělivost mořem bez kompasu a vlídnou stezkou zemdleným a trochu statečnosti co znova přijde tě obejmout

když suchý pařez kvete když čas jí půjčí život a pak si ho vezme zpět a bodlák u cesty vidí kvést ač nevrátí se ze svých cest nebude nejtajnější kdo na životě lpí dnes neví co přijde zítra

a umět odejít tiše odpočívat v zemi míru odplout ve shodě jako vše v přírodě a něco hezkého si říci jak naposled sbohem

Pevný bod Usmívej se a jdi s šátkem na očích našlapuj lehce jediný jeden bod je středem pro obvod šťastné i trpící teprve z dálky poznáte hloubku propasti a odhadnete její tvar co se narodilo zemře co bylo nahoře kleslo a celý svět se zhroutil do…

když nemá nohy to řekl Exupéry v jedné ze svých knih moudří králové dávají takové příkazy, které se dají splnit vládnou vlídně a laskavě neponižuj mne před druhými úpí člověk ponížený a ten, kdo se ocitl na samém dně své existence musí být všem…

stojím na rozcestí dvou cest na jedné jsou chuchvalce sněhu na konci té ulice už je sníh černý, exhaláty z ovzduší na druhé cestě jsou naskládány na sebe fatamorgány z hvězdiček, co létají lidem kolem hlavy jakýsi kumštýř tam balancuje na hraně a…

kde jsou všechny okna a dveře stále otevřené, žádné jednání za zavřenými dveřmi, když někdo nadává - tak veřejně - jsou parta, všichni až na jednoho, na koho spadne pomyslný blesk, takový viník označí se lehce, je to ten z jiného projektu, ten jiný,…

ať zapomene dobrodiní každý, kdo ho učinil a nevyžaduje vděčnost a jsme vděční jen z lásky a ne ze strachu a ten závazek snášíme s prostou upřímností tak jako od Pána obklopeni klidem jak dospívající děti spojeni tajemným poutem najednou se jim…

nekonečno hvězd nad New Yorkem a kompas čas příbytek štěstí bolu za všechny nedožité lásky nad cesty růží v životě nad všechny nesplněné sázky nad okamžiky milenci bez konce tisíce nádherných dokonalých mračen

co se stalo a kyticí rudých řůží na hrobeček podkoním ko ostatně zastřeno jako naposledy pod černým bezem na každého co nebe vzpomínka všem těm nepoznaným a co maminka

dobrý člověk, jde utrpením napříč, jde jak znamením, doslova a do písmene jde jen z důvěry ve vyšší spravedlnost jen z této lidské výchylky jdou skutečnosti tou pravou osobou umění krásné ztratit se v lese za bouřky bez kompasu

Budem žít s těmi, co nevyslechli ani bratra a těm je třeba poklad dát, vykopat a tetovat) tou jejich filozofií jsou prkotiny od dyjí

slabí slaboši křičí na druhé a vynucují si svou moc, takoví nejsou po radost, to nejsou praví kamarádi a určitě nemají tě rádi, s těmi se do paktu nedávej, jdou za roh a tam nadávaj a pomlouvaj tou žábou myší války jejich jsou žabomyší

čas ubíhánatahuje hodiny jen my dva za všechny nedožité lásky ty napsané mezi řádky dálkou ošlehané v bolestech usínají za rty, co přestaly se ptát za čas v nejlepším přestat a odejít přestat si psát jen zůstat v staletích nakonec nepřešlápnout a…

v neštěstí láska manželství společně radost žal trochu být milí jako milost trpěliví jak trpělivost) oplátkou nic nečekáš to je ta skromnost člověka důležitá je modlitba a víc ta na kterou neodpoví srdce jsou tichá pro radost a všechno jenom On ví…

nebo bez vyřiďte si ještě dnes nekonečno plynulé hlíny po lásce přicházejí splíny tichounce život je tak líný jak lehce plyne každý den všechno je jiné jiné jiné

pochybuj o mne navždy Tvé oči september a už říjen je tu tolik se podobá létu po listí jde smích zlátne nám na dlaních veverky připravují v skrytu oříšky blahobytu

oklamáni najednou cítíme se nejednou kolikero starostí uzavírá tato černá víla čas nám všechno bere a až nás ukonejší nebudeme plakat bez výhrad ten kdo měl koho nejvíc rád až posadí se ve stráni na bílá boží muka a zbude jen sen doufání a něčí…

plném jinovatky sen ve snu kýč být čtvrtým dítětem ze čtyř vidím lidi vypadají jako stromy moje tvoje nejsou z oceli, ale z kůže, pouta se přetrhla a visí, dvě maličké trosky ve svátečním nadšení, jako přivedený host ocitám se v rybářském kroužku,…

Bylo tolik sněhu, že se do něj dalo skočit jako do vody.Dokonce i dům dole pod kopcem hluboko utopený v dlažbě, byl nyní utopený ve sněhu. Vyčnívala mu jen střecha a i ta byla celá pokryta sněhem jako houba, měla sněhový klobouk. K tomu domu vedly…

řetězy prasknou a vyletí do výše zraněný rytíř cti poznání znatelně větší úsměvy štěstí jeden z těch co mají krásné ruce

šum letní přírody věnečkynekonečné spousty zutrhaných kytek bez varování vztáhnout ruku zrození svobody samopal lásky tři rodiny vlastní dohromady jednu knihu ozařovaná slunce jakási koróna mírně stoupá vzhůru

utíkat dlouhou alejí řekla jsem jak můžete takhle vydržet? To musíte hodně číst a věřit v Boha. ples modrého koně na náměstí a lidé mají masky škrabošky a převleky zahlédnout život jako zjevení

S bolestí v srdci kdokoliv jiný mlčí-li pravdu jedná se o taktický manévr mlčí-li pravdu básník lže naštěstí nejsem básník

Vše se odehrává loutkově čtvrtka vína lomeno pět černošský student připíjí na Pasternaka kdo jiný! mít na vlasech rozpaky popelavého kouře nedostatek oprávnění k utrpení

Hříbě neuvěřitelnou silouvyskočína střechu domu jakpak by neskákalo když může dovrávorá střechou k okapu klouže a padá do ulice

vížka s točitými schody dívat se škvírami v podlaze až na dno rozložité věže v leže pod stropem malovat obrázek bez podvazku kde nocovala Taťána

sen ve snu v noci svítí pouliční lampy ty jsi mne volala, že mám hned jít k tobě domů a ve skutečnosti začalo hořet prázdnými ulicemi stoupá dým a chvěje se jít těsně podél stěny domů aby člověk nevrhal stín a za svítání se vracet s dlaněmi odřenými…

Mlč o tom a zapomeneš vypiš se a budeš vypsaná fixa čas všechno vyřeší odpuštění uzdravuje ticho léčí) a mlč mlčet u¨dveří nemluvit vůbec o tom neříkat nikomu nic mlč o tom, co ti udělal mlč o tom, co dělá teď

Stala se nástrojem zlého člověka Udělala přesně, co on chtěl, aby mohl dál pokračovat ve zlu Svým jednáním mu umožnila velmi zlé věci ( je to omluvitelné ta její nevědomost a slepé oči kýčovitou naivitou se tomu géniovi zla velmi hodila do krámu…

zmrzlí buldočci jako balónky letí do středu oblohy jsou jich tisíce a cinkají o sebe pamatuju se, když začala jezdit tramval číslo 23 bydleli jsme s Lucií v rozlehlém vlídném prosvětleném bytě, já ve dne, Lucie v noci strom z trámů s ornamenty…

vysouvají se a zasouvají do sebe pletačky koberců co se stále pletou míříš jeden krok za sebe a kousek doleva s čím skončíš jadérka šípků hmatatelné tóny noty deště podvedeni definitivně bez možnosti návratu bude to trhák stropem se sem zvolna…

Prší na fotbalovém hřišti jsem nahá a pak úplně oblečená Katrin se jen usměje najdu prstýnek je zlatý a natahuje se až na dva prsty když ho hladím vidím, jak je na něm něco napsáno v upomínku asi vím komu patřil v koutě hřiště je velká louže stále…

snad

Sen o malých dětech, které jsou malé jako fazolka. Najednou je jich všude plno. Nebo se mi zdá, jak jedno malé dítě dám spát do postýlky a přijdu a je tak malé, že se v postýlce ztrácí. Vedle byl zapnut přímotop a to tak blízko, že se mi zdálo, že…

Copak je stav duše jen přání co nedokonalosti brání a přijmout jakékoli štěstí může být branou do neštěstí protipóly k rádoby slavné ctnosti a i tou se vyživují kosti Člověk, co se neustále mění neustálený snad nenía protrpět vše až na dno chvění…

Jednou jsem seděl v divadle plném lidí, komedie, smích se vznáší ve vzduchu a jako babí léto poletuje nahoru dolu. Možná v tu chvíli se smát se všemi těmi lidmi...štěstí být s lidmi. Takové štěstí, které smíme prožívat spolu. Většinou ženy jsou zde,…

Nádražní budova plná lidí. Jsme ve velkém městě, ne v našem městě, v městě nad městem, které nás za chvíli vyplivne do ještě většího města. Jedeme do lázní, sedíme na kufrech v hale a čekáme....a hrajeme hru, malá je malá kriminalistka,…

tak dlouho už nežije a přitom je to jen pár měsíců, dnů, minut a dalo by se spočítat, kolik přesně uplynulo času. Byl to můj kolega z práce, velmi mladý a laskavý člověk. Když někdo zemře tak náhle, není to lehké pro nikoho, kdo ho znal. Ztratila ho…

Cokoli je životSedím v kostele úplně vzadu. Přišla jsem později a jsem unavená. Oč jde, nevím. Očima těkám po zdech a nástěnky mi připomínají setkání, která nikdy nenastanou. Žena, když je sama, může se věnovat více Bohu. Mluvit s ním. V běžném dni…

Co by na tom mohlo být tak těžké?Dokáže snad vše v dnešní době, jen to není jen o tom sehnat peníze a platit a platit a platit.I když taky je to o tom.Člověk živí tři děti na škole a jak to vůbec zvládnout, bylo by to tak hezké, kdyby se někdo…

by smet a jak

c

Vykvetou růže zasejeme sny přijíždí bratranci a sestřenice naskakujeme do auta a v divoké radosti jedeme cesta necesta kořeny přeskakujeme tančíme s autem uprostřed nich konečně louka pouštíme draka vyrážíme ohňostroje toužíme jásat konečně prázdniny

v záři reflektorů zavolat není komu vrků nedostupných sborů zástupy hasičů a jídlonosičů, co jsou jen paňáci ze slámy jsou tu na práci plní svůj účel putujou a slouží a nad každou druhou louží zakopnou a hned se souží

Zůstaň s námi Když už nemůžeme dál Zůstaň, když svět náš opadal Opodál stojí Ti, co nás chtěli A neunesli To, co nás dělí Děje se denně Zcela záměrně Ztrácím já Tebe A Ty ztrácíš mne můj Pane

Studentský pokojík v průčelí starého domu v historické části města v tom domě je spousta pokojíků poznáš snadno, kde jsou studenti v pokojících obrácených do dvora - kde v malém kulatém prostoru se setkávají okna těch skromných, co chodí do mensy a…

Moci snad začít všechno znova a najít pro svět hezčí slova budoucí a slzy hořkosti nechat odeplout s bližními cítit jejich radost zlehka si stírat z čela starost v lásce utonout

Ty jsi můj Bůh, moje budoucnost On mne ve zlý den schová ve svém stánku na skálu mne zvedne I kdyby mne opustil můj otec, moje matka Hospodin se mne vždy ujme Hospodine, ukaž mi svou cestu veď mne rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mne sočí

" Mzdou hříchu je smrt, ale darem boží milosti je život" Sloužit celý život spravedlinosti a svým bližním a pak život nekončí, ale pokračuje dál. " Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mne pro své jméno a doveď mne k cíli, vždyť víš, co sužuje…

rostou bouřky utrhneš bouřku a bouřka začne jsou to ty malé modré, co kvetou u vody děti je trhají bez je celý bez sebe jak moc ho nebe zebe cáká na něj plnými doušky napětí střídá uvonění klid před bouří

Stál jsem na ulici. Naproti mně byl černý stín, ležel jen tak na zemi. U cesty svítila pouliční lampa a byla noc, ale i když svítila na ten stín, tak byl pořád černý a žádné světlo ho nemohlo zbavit temnoty. Najednou jsem začal ztrácet vědomí a…

nemáte dost informací a někdo vás vede tam, kam byste v žádném případě jít nechtěli, kdyby vám ty informace dal předem, nedá vám je, protože vás chce zavést tam, kam nechcete a když to zjistíte, je už pozdě, protože všechno už se stalo a není cesty…

tak zvedněte oči k obloze, kde právě vychází první hvězda a dívejte se na barvy oblohy, která zvolna přecházejí modrá ve fialovou a tmavnou a tmavnou a tráva voní a něco ve vzduchu se tetelí blahem

Stín se protahoval, utíkal jsem do sakristie a tam jsem převrhl skříň, abych objevil tajnou chodbu, která se v temnotě svažuje a propadá do hlučného vodopádu, dva tulipány hozené do řeky tam plavaly v propletené touze, štěstěna nestálá jako ty a bůh…

za tvým plachým pohledem, kterého se mi nedostává, všude se díváš jak z rozhleden, vysoko na horách je jen modro, dobro a sláva a to nic tě naplní daleko víc Rozhodující je vlnit se po větru jak papírový drak co vidíš na místě rozhledny tak jako tak…

vysoká tráva urousaná fousatá jak stará dáma je to za náma nálezné zkuste na vrátnici ztráty si nechte pro sebe Duhový deštník vzlétl do výše sejdeme se v nebi, řekl jsi a otočil další list a listí stromů jemně zelené točilo se a padalo naproti…

Uprostřed prázdnin jsme přijeli ke známým, říkají, ale tady už je plno, tady vás ubytovat nemůžeme, ledaže...J. vzal starý rezavý klíč od hájenky, autem jsme dojeli doprostřed lesa, celkem odlehlé místo na táboření, chaloupka málo používaná, voda ve…

člověka poznáš v mezních situacích, chodili jsme do lomu opékat a hrát si na Lovce a bizony, J. vzal luk a šípy, které předtím vyrobil, běhali jsme po lese, děti ve dvojicích dostaly mapu a šly hledat poklad, na mapě byly vyznačené jen základní body…

Neschopný úředníček z malého města, který se marně snaží dostat do politiky, je tak ubohý, že komunikuje pouze přes děti.

Možnost jet někam daleko zahrnuje nové lidi, stromy, zvěř a všechno, co se hýbá směrem k nám a směrem od nás. Krajina přinese nový pohled na svět. Zeměkoule je tak maličká, že vidíme už za pár hodin úplně jiný svět. Můžeme jít do kostelíku na druhém…

Jak se pozná charakterní člověk, pozná se časem a to vždy, umře-li nezanechá oklamaného ani jednoho, nebude se někdo trápit nenadálým odhalením, protože vám zkrátka nic nezakrýval, nezůstanou po něm dluhy, lidé, co po něm smutní mají na něj jednu…

asi když jsem utíkala dolů po schodech jeden knoflík upadl nebo to byl střevíček vestička či šál a kde jsou teď? béžová vestička selského stylu na zadním sedadle auta šál duhový šál jednorožce letí a vznáší se nad schodištěm padá nahoru k obloze k…

dívalo na malou kuchyňskou lampu světlo vystupuje rychle do výše a ,mizí pod stropem do chodby dopadá světlo jen jedním vysokým oknem na konci chodby vidět tak daleko dlouhými štěrbinami bílé postavy

Beze jména aniž by se znali přitom se znají a stále objímají při loučení proměna byla tak vážná a teď je vážná a pracuje v ústavu vše je tu záhadné a v rozkladu když jedou z práce berou oba syny na tenis a k tomu zubní labo¨rantka ta jediná se směje…

Několik dní a nocí, kde není žádná cesta, jen řeka se pomalu kroutí až přijde k přehradě, kde přehrazena mizí. A tam jsme rozdělali oheň a pár dek a spacáků a všichni usnuli, dívala jsem se na ně, jak s průzračnou mlhou kolem očí spí. Oddychovali…

David se seznámí s Dášou ve vězení, ale není to obyčejné vězení. A není to obyčej, David je vychovatel pro mladistvé a Dáša je zubařka, která náhodou v této věznici pracuje. Přivádějí jí vězně zamknutého do medvěda. Medvěd je opasek těsně…

po účinku těžká rada aniž by to chtěl když měl čerta kamaráda musel za ním do pekel

copak to asi znamená utíkám znova za tvým hlasem a není nic co není psáno a nebylo by všem tu známo pomalu olej na hladině všechno je pod vodou tak jako v kině předloha )nedokončená je zmínka o smyslu žití vzkaz pro Křemílka

Světlo nese ač Světlonoš nablízku v lese v remízku uvidí váček penízků a neslyšně což není málo míjí je a vzdá se beze strachu motýla štěstí i těch prachů

žití celé je umírat a v klidu žít bez příčiny slova jsou němé naše viny a hrozí se nás obhájit ze všeho vymluvit se ze všeho mlčet

hrdlo nejkrásnější a tiše něco švitoří knihu jsem ještě nenapsal ku příkladu vzdát poctu létu holoubek přistál na parapetu a nevím zda-li píšu ji má hrdlo nejkrásnější a tiše něco švitoří knihu jsem ještě nenapsal ku příkladu vzdát poctu létu…

Honza se seznámí s Alenou na lyžařském kurzu. Chodí spolu krátce, protože se rozpadá republika a stát se dělí. Alena odjede do Bratislavy a začne chodit se Slovákem. Honza začne chodit s Ivanou, kterou zná ze školy, oba spolu studují na výšce…

červánky v létě uviděti budeš mít ještě hodně dětí a je mi jich líto zvenku zevnitř pocítí to jak vedeš srnu do války všechno je rudé i beránky

budu srnka a ty sníh laně co bloudí kamenných model smích a nedostižný strach neraníš mne už zrádná ach přetvařuješ se ještě jsi nepostradatelný v rovině sečné a sekáš sek sek sek

Ať prší v oddělení vraždy ať tvoje láska a ono navždy vrší se trční a ční ať naplní se tvoje sny odpověz oč zaprodal ses a víš-li komu copak tu děláš sloužíš tomu ač nevíš o tom jinému Bohu