Vytyčte plot naděje, kolem sebe - vzhůru do výše naděje. Temnota ruší Váš klid, snažte se být dobří jak to jen jde. Tajuplný vše živého svět. O pomeranči přemýšlej hned zrána. Příběh tak neskutečně obyčejný: jdu do obchodu a prodavačka mi vrátí špatně, ošidila mne a pak znova zas a zas. A já jen tak jdu a neřeknu nic, nedívám se napravo nalevo. Situace se stále opakuje, dívám se vedoucímu do očí, čeho je to vedoucí, odehrává se v budoucnosti nebo v minulosti? A nechávám se ošidit zas a zas a jen tak se na to dívám. Jdu do džungle, jungle, jungle napravo ochranka, nalevo mafie. Jdu středem, kulky létají sem tam, přepadení se mne netýká, odcházím s hlavou vztyčenou středem. 

 

Měla jsem jednou milence, co měl rád vážnou hudbu. Silou dosáhne svého cíle. Myslím, že bude příliš pozdě na smysl života. Jaké by to asi bylo? Osudné naše chyby vedou nás, celkově vyznívá náš život. Temně se přestřihává pupeční šňůra, provázek kolem ručky novorozence. Blíží se sice, ale bude doba...svými rty dítě poslouchala, vsávalo, popíralo, uctívalo. Trpaslíci podlézají cestu. Rusky neumím vůbec. Chtěl bych se probudit do úplného zapomnění.