Dnes jsem šla přes město a chvíli bloudila mezi domy a pak mne napadlo jít kousek zkratkou. Chodil Ježíš zkratkou? Zkrátka to se asi nikdy nedovíme. Jak by se zachoval na mém místě?

 

To stavení stálo uprostřed domů mezi ploty, takže to byl neskutečný risk, tolik riskovat nemůžu, tolik domů míjet bez povšimnutí a za chvíli už je v práci ta schůze...

Nemůžu se teď vrátit a zas běžet ulicí stále pryč. Tak jsem šla, nahoře byl plot pobořen, dalo se jít mezírkou u zdi, jen tráva byla výše než já a traviny mi šlehly do obličeje při každém chybném pohybu.

 

A krok do neznáma a zas úkrok stranou. 

A v tom přímo přede mnou vyskočila srnka, bázlivěji než já těkala očima, tolik zrazena a v pasti.

Doufala, že je v přírodě, v bezpečí a najednou odhalena, zaskočena a zrazena celým svým světem....

..........Je příliš pozdě pro ni, tak jako je příliš pozdě pro mne....i ona běhá zmateně sem tam, uvězněna v tomto městě. 

 

Příliš pozdě na lásku. Příliš pozdě na cokoliv. A co je jejím údělem, popelem, kouřem...myšlenkami, nekonečné orgie...přijde muž a jen si užije, prochází zkratkou jejím tělem, jde sám...Vášeň jen jednou procitnutá, chladnoucí zámek, kalný led. Obětí žít jen pro děti, žít pro veliké ideály, tak jako srnky, stále samy.