Jasmine

love not war

Archiv Červen 2020

A zamyšleně kráčel dál do lesa

Hloubky lesa, ve kterém se ztratila nemohou být jen podobenstvím. Je to opravdový les, před ním malý tichý pramínek - klokotavě a s možností se napít. Den, kdy nikdo nesmí přijít k úrazu. Poctivé procitnutí. Nemohli jsme se rozloučit, oko lesa se…


Ale co je ti to platné?

K večeru popíjíme v předzahrádkách před domem, kde nikdo nesmí přijít k úrazu. Stará paní učitelka klavíru od naproti nám už nezahraje, ráno ji odvezli na cestu jinam. A malý pětiletý kluk vletěl odpoledne pod kola auta tak prudce, že zastavil až v…


Přítel obtočený kolem krku

ochočila sis mne pokleknout vedle velkého draka jako holubice v bouři oněmět skrýt se ve tmě odejít špatně spí kdo se nesmířil a to i dnes


Podané ruce

hlad hluboké noci a můj druh můj poslední přítel nedokáže nasytit věčnost měl jsem ho rád jako bratra a vlastní srdce mi přestalo tlouci loučím se nerad bude mi chybět jako můj život šel za svým cílem stále rovně a minul čas


Truchlohry a báchorky

mírnějšího srdce než ty je příliv a odliv ustavičně přetéká láskou má duše je smutná až k smrti jak žebrák plazí se u tvých nohou tisíckrát řekla jsi je to naposledy a přeci jsem stále doufal máš ukrutné oči smějí se mi na očích všem


Kam se poděl čas?

pavouk si svoji pavučinou opřádá svět a neslyší jak tajně a příšerně promlouvá půlnoc duše moje bdíš kam ses mi poděla nemám už nic než ztratit sebe sama tak srdečně jediný člověk půlnočního vlaku šeptá mi do ucha svoje ach


Ležíš v trávě

a nad tebou oblaka plynou dlouze půl věčnosti v trávě legenda chrámu z jehličí u dítěte láska všechny dobré věci jako vítr a v tom tichu ztiší se všechen vzduch


Na cestě

ani k synovi se nedostal po tajných cestičkách nenašel si cestu jejich blízkost mařila sebe opovrhujíce.....za ním utíká bez dechu běží schoulený do klubíčka vězení všude kolem jasno všechna dobrota a stud....příliš mnoho se vyjasnilo


Slunce - nuže dobrá

zlatými dráty do oka okamžiku Kryštof zahalen do krásy a jen tak letět a těch hvězd čisté nebe nade mnou bez pavučin zlatá koule padá a kutálí se kameny zpívá si čas statečnosti zasypaných studní hvězd


K půlnoci plujem

jen ještě jenu vinu tělosti tvého nebe truchlivějšího než samu sebe odsouzen k sobě napůl němý kam ses mi poděl branou snění


  • 1
  • 2