Vzrůstá-li vaše duše a stává se ---duší zpupnou, zastavte se a dýchejte, jen ji pozorujte, když si tělo a duše nerozumějí, nebojte se a neopovrhujte. můžete začít znova s láskou k životu - ve snu vidíme kolikrát obrazy - snad budoucí zdá se nám daleko. Jak jsem viděl život před deseti lety, díval jsem se do zrcadla a byl zcela spokojen, říkal jsem si, mám všechno, co potřebuji, báječně se mi daří a tak to půjde, tak lehce to půjde stále....

.....................a tu najednou sen - ten sen o kovových výtazích, co vytahují nás po kovových lanech až někam vysoko k nebi, ach samoto, obzore, touho. Mrakodrapy plné kovu všude kolem, v jiné části světa budou jiná jména a jiné překážky.

 

Když mrakodrap zmizel, objevil se písek, v písku oáza - do samoty jdi! 

Když jsem byla úplně malá, měli jsme doma krabici plnou fotek, tolik krabic, tolik fotek, mraky a mraky fotek a my děti jsme se v nich přehrabovali, vytahovali jednu po druhé a ptali se, kdo na nich je, takový den už nikdy nepřijde, takové krásné odpoledne, kde fotky, děti, sny a blízkost nebe se snoubí v překrásné chvíle. Takové chvíle ještě někdy zažít, kdy nebe snese se tak nízko nad zem a hledí na nás laskavýma očima.