Můj příteli, který mne neslyšíš, nakloň ke mne ucho, jsi jen člověk bezcitný, bez soucitu. Trestají Tě vlastní ctnosti. Vody pravdy valí se z nitra a máš příliš ukrutné oči. Smyslností nepokoje pohroužen ve vlastní radosti. Nerad bych se zmýlil v tobě a přece jsem se zmýlil už tolikrát, nezlomné pohledy a pohledy věčnosti. Pod rouškou přátelství přikradl se had, had neskonale slizký. Nespravedlnost je v lásce, když doufáte, že láska všechno mění k lepšímu. Kdyby mi byl nepřítelem aspoň by pro mne něco znamenal, takto je pro mne ničím. Ničím všechno, co mi po něm zbylo, jsem sám. Samota mne kolébá a ona jediná dává tomu všemu smysl.