Není to finanční problém, spíše emoční, duševní a jeho následky jsou také emoční a nejen existenční.)

28.12. jsme jeli s dětmi do Jeseníku na Vánoce vlakem. Přivítal nás Honza Halfar a dal nám klíče, na stole ležel Kafka, Orwell, Eco.

Ty knihy jsem si v Jeseníku schovávala, čtu je tam vždy na pokračování, povídky od Kafky jsou z jeho studentských let, kdy si psal jen tak pro sebe krátké postřehy všedního dne. Jsou málo známé, velmi něžné, plné láskyplných detailů. Večer byla taková zima, že jsem dětem šoupla postýlky blíže k topení.

V noci jsem nemohla usnout tak dlouho - až do té doby, kdy jsem si rozepsala, proč vlastně se manžel stal gamblerem.

V té brožurce bylo všechno - vlastně to není tak těžké, co je těžké je léčba. Člověk musí chtít léčit své závislosti. Přistupovat k nim s upřímnou odvahou. Vyžaduje to čas a pilné úsilí. Je to těžké, když chybí poctivost a otevřená mysl. Je to jako alkohol, jsou lidé, kteří mohou pít a nestanou se z nich alkoholici, jsou lidé, kteří mohou hrát a nestanou se závislí. A ti, co se stanou závislí, zničí svou rodinu, přátele, především ty blízké, co jsou závislí na nich. Pramen závislosti je v duši člověka. Je jedno, jestli hraje hrací automaty, nebo sází. V té chvíli má v rukou jakousi moc, vlastní sebepojetí moci, je si jistý, že vyhraje, že je chytřejší než ostatní. Je to nemocný člověk, když právě nehraje je podrážděný, nerozhodný, nervózní. Šťastný je jen při hře. Jedině tam v herně se cítí v pohodě. Nikdo tam na něj nemá požadavky. Může mít všechno hned. Všemohoucnost jeho vůle mu připadá neodolatelná. Je to jako sen a nudná skutečnost je daleko. Závislost na tom opojení z výhry je jako droga.