čas ubíhá

natahuje hodiny

  jen my dva

  za všechny nedožité lásky

  ty napsané mezi řádky

  dálkou ošlehané

  v bolestech usínají

  za rty, co přestaly se ptát

  za čas 

 

  v nejlepším přestat a odejít

  přestat si psát

  jen zůstat v staletích

  nakonec nepřešlápnout

  a nepřepadnout v šedý prach

  a vzbudit se jak v plameni

  můj nehynoucí prameni