Stín se protahoval, utíkal jsem do sakristie a tam jsem převrhl skříň, abych objevil tajnou chodbu, která se v temnotě svažuje a propadá do hlučného vodopádu, dva tulipány hozené do řeky tam plavaly v propletené touze, štěstěna nestálá jako ty a bůh přeci nemůže být všude, plujeme na kládě a nikde nevidíme konce, smrt přetrvá se slzami, všechno tvé pomine a oni taky s námi, něžně nás obemkne andělů milovaný roj